|
|
Proměna zahraniční politiky USA v letech 1945-1948: perspektiva neoklasického realismu
Bernard, Josef ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Pondělíček, Jiří (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá proměnou americké zahraniční politiky v letech 1945-1948. Spojené státy se v období po konci druhé světové války nevracejí ke zdrženlivé zahraniční politice charakteristické pro takřka celou jejich historii, a naopak zůstávají aktivním hráčem ve světové politice. Nově definují své klíčové zahraničně-politické zájmy a ve snaze je ochránit i naplňovat zůstávají zaangažované takřka po celém světě. Když se navzdory počátečním nadějím amerického vedení rozpadne americko-sovětská spolupráce a vyostřené vztahy obou zemí začnou přerůstat ve studenoválečnou konfrontaci, Spojené státy své globální angažmá jen zintenzivňují. Tato práce zkoumá právě nejdůležitější aspekty tohoto přelomového vývoje americké zahraniční politiky v období od konce druhé světové války až do předvečera první berlínské krize, při čemž využívá analytického modelu neoklasického realismu. Práce se skládá ze čtyř hlavních kapitol. První kapitola popisuje teoretické ukotvení práce a především rozebírá detaily perspektivy neoklasického realismu. Druhá kapitola poskytuje statický obraz poválečného mezinárodního systému, jeho základních parametrů i Spojených států jakožto hlavního sledovaného aktéra. Zbylé dvě kapitoly pak již mapují samotné klíčové aspekty vývoje americké zahraniční politiky ve vybraném období....
|
|
|
Příčiny vzniku studené války
Machurka, Michal ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Koura, Jan (oponent)
Tato bakalářská práce analyzuje vývoj vztahů tří mocností mezi sebou a jejich vztahy vůči Turecku a Řecku. V případě Turecka od meziválečného období do schválení Marshallova plánu v dubnu 1948. V případě Řecka od druhé poloviny druhé světové války do schválení Marshallova plánu. Práce je rozdělena na kapitoly, které se časově překrývají, neboť sledují dění v jiných oblastech. Studiem literatury a pramenů došel autor ke zhodnocení, že hospodářská situace v poválečné Evropě a sovětská zahraniční politika přiměly Spojené státy k přímému angažování nejen v Evropě, ale i jiných částech světa. Sovětská politika zároveň umožnila větší sblížení politiky Velké Británie a Spojených států a zemí západní a jižní Evropy. Klíčová slova Konvence z Montreux, Kars, Ardahan, řecká občanská válka, studená válka, Trumanova doktrína, Marshallův plán
|
|
|
Role Řecka a Turecka v americké strategii zadržování v letech 1945 - 1953.
Koura, Jan ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent) ; Tajovský, Ladislav (oponent)
Mezi státy, jejichž historii významně poznamenala studená válka, je možné bez pochyby zařadit Řecko a Turecko. Jejich geostrategická výjimečnost, ještě zvýrazněná výsledky druhé světové války, zapříčinila, že "zápas" mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o vliv v těchto zemích výrazně přispěl ke změně americké zahraniční politiky vůči SSSR a k přijetí zcela nového strategického konceptu, pro který se vžil název "strategie zadržování" (strategy of containment). O obecné charakteristice strategie zadržování bylo sice již napsáno mnoho kvalitních publikací, ale historici se prozatím - do značné míry překvapivě - příliš nevěnovali její implementaci v konkrétních zemích a oblastech. Analýza konkrétních dopadů strategie zadržování na Řecko a Turecko a zhodnocení, jak byl tento přístup Spojených států vůči oběma zemím úspěšný, se proto staly primárními cíli mé práce. Americká strategie zadržování, kterou lze považovat za příklad tzv. "velké strategie" (grand strategy), se stala klíčovým faktorem americké zahraniční a bezpečnostní politiky během studené války. Proces jejího vzniku byl komplikovaný a nelze ho ohraničit jedním dokumentem či událostí; její základní premisy vznikly v prezidentském období Harryho S. Trumana. Přestože většina analýz americké zahraniční politiky v době studené války vyzdvihuje...
|
|
|
Trumanova doktrína: Řecko a Turecko
Urban, Petr ; Smetana, Vít (vedoucí práce) ; Fojtek, Vít (oponent)
V předložené práci srovnávám příčiny, průběh a důsledky vyhlášení Trumanovy doktríny. Tvrdím, že teze, deklarované prezidentem Trumanem se zásadně lišily od následného postupu při jejich aplikaci při zadržování komunismu v Řecku a Turecku. Tuto nekompatibilnost dokazuji na analýze (1) příčin vyhlášení Trumanovy doktríny ve Spojených Státech s důrazem na krizi v Tureckých úžinách roku 1946, (2) amerického ekonomického a vojenského zásahu v Řecku v letech 1947-1948 a (3) americké strategické podpory Turecka. Tato trojice událostí tvoří pozadí ke třem souvisejícím úkolům, o jejichž řešení tvůrci doktríny usilovali. Jedním bylo vyburcovat domácí podporu pro rychlou změnu v americké zahraniční politice k převzetí role světové velmoci. Druhým úkolem bylo zabránit rozšiřování sféry vlivu Sovětského svazu, zadržení komunismu v jeho stávajících hranicích a posledním byla podpora svobody a demokracie po světě jako protiváhy k ideologii komunismu. Tyto tři body kontrastují s reálnými problémy ohrožujícími Řecko a Turecko. Analýzou vývoje klíčových událostí kolem Trumanovy doktríny v letech 1946 až 1948 hledám příčinu jejího úspěchu. Tu vidím v tom, že její tvůrci zkombinovali moralistický ideologický postoj nutný na americké straně s realistickým přístupem k řešení krizí v Řecku a Turecku.
|
|
|
Evropská integrace: Plán USA na obranu západní Evropy před komunismem
Brach, Radim ; Anděl, Petr (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Po druhé světové válce se Evropa nacházela v situaci, kdy se nemohla postarat o svou prosperitu vlastními silami. V tu chvíli bylo třeba se rozhodnout pro jednu z dominantních zemí - USA nebo SSSR. Díky bližšímu politickému a ekonomickému systému se západní Evropa přiklonila na stranu Spojených států, které neprodleně začaly formulovat svou politiku vůči poraženému Německu, expanzivnímu Sovětskému svazu a zdevastované Evropě. Výsledkem tohoto úsilí byla politika zadržování, které byla rozvinuta Trumanovou doktrínou a Marshallovým plánem. V prvních poválečných letech to byla zejména ekonomická pomoc, která byla hlavním nástrojem Spojených států ke stabilizaci Evropy. Rozvoj ekonomik však nebyl možný bez aktivní spolupráce mezi evropskými státy, a proto vyvíjely Spojené státy a zejména kongres velký tlak na integraci na hospodářském poli. To mělo zajistit lepší propojení evropských ekonomik a také možnost jednodušší expanze amerického zboží na evropský trh. Na začátku 50. let se důraz přesunul od ekonomické integrace ke spolupráci obranné, zejména díky začínající válce v Koreji. Všechny tyto snahy o ulehčení americké pozice a rozvoj Evropy vedly k nastartování procesu evropské integrace.
|
|
|
Marshallův plán a Československo
Pazdera, Lukáš ; Soběhart, Radek (vedoucí práce) ; Stellner, František (oponent)
Práce se zabývá tématem Československo a Marshallův plán. Vychází z úvodní hypotézy, že se jedná o jednu z nejvýznamnějších událostí 20.století v historii Československa, která ovlivnila poválečný vývoj země a předznamenala nástup komunistů k moci v roce 1948. Za důležitý faktor je považována také změna v mezinárodní politice, kterou je začátek Studené války a vyhrocení vztahů mezi dvěma velmocemi, Spojenými státy a Sovětským svazem. Podstatnou roli hrály i další změny v poválečném vývoji Československa, jako je například odsun Němců, pozemková a měnová reforma, proces znárodnění, nebo volby v roce 1946. Hlavní závěr práce zní, že Československo nemělo připraveno jasný koncept zahraniční politiky a jednání o přijetí Marshallova plánu bylo vedeno pouze v politické rovině, bez ekonomických analýz. Za klíčové pro odmítnutí Marshallova plánu práce považuje přílišnou důvěru v zahraniční politiku Sovětského svazu a ve spojenectví s ním.
|
|
|
Okolnosti vyhlášení tzv. Marshallova plánu
Beran, Jiří ; Tajovský, Ladislav (vedoucí práce) ; Krček, Matěj (oponent)
Tato bakalářská práce analyzuje situaci, která panovala na poli mezinárodních vztahů během dvouletého období po druhé světové válce. Hlavním předmětem mého zájmu je zahraniční politika praktikovaná Spojenými státy mezi léty 1945-1947. Bezprostřední poválečné nadšení prezidenta F. D. Roosevelta k pokračující spolupráci se Sovětským svazem vystřídal Trumanův mnohem obezřetnější přístup. S Kennanovým "Dlouhým telegramem" přišel do Bílého domu definitivní odklon od představy Stalina coby spojence. Napětí mezi velmocemi gradovalo v první polovině roku 1947. Kongres schválil pomoc Řecku a Turecku (Trumanovu doktrínu) znamenající příchod politiky zadržování. V návaznosti na ni a s ohledem na evropský vývoj, který se jevil jako klíčový k budoucímu celosvětovému uspořádání, byl 5. června 1947 vyhlášen Marshallův plán. Má práce nabízí odpovědi na následující otázky. Co stálo na pozadí rozhodnutí, díky nimž se Amerika vydala tímto směrem? Existovaly nějaké alternativy? Jaké byly konkrétní dopady nové americké zahraniční politiky?
|
host ::
RSS.